Proč je výstavba pasivních domů v České republice tak málo rozšířena? | Energeticky úsporné bydlení

Hlavní strana » Článek

Proč je výstavba pasivních domů v České republice tak málo rozšířena?

6. 8. 2011

Většina individuálních stavebníků i „systémových“ investorů a developerů považuje za prioritu pořizovací náklady, náklady na provoz je dosud příliš nezajímají a ani k tomu nejsou motivováni. Mohu-li doporučit, stavebníci by měli začít uvažovat více do budoucna – energie bude už jen dražší a stavět „normálně“ je jistou zárukou budoucích vysokých nákladů na provoz nemovitosti, mnohdy nezvladatelných. Neměli by se tedy ptát na konkrétní míru návratnosti, která se kvůli neodhadnutelným cenám energií určuje s přesností velmi obtížně. Jistě je mnohonásobně nižší než životnost stavby.

V ČR dosud chybí cílená a systematická ekonomická motivace stavebníků. Stát by měl jasně deklarovat, že má v rámci přihlášení k principu udržitelného rozvoje zejména zájem na úsporných opatřeních v oblasti energetické náročnosti novostaveb, ale i rekonstrukcí – to však dlouhodobě nečiní. Určitou výjimkou a blýskáním na lepší časy je aktuální program Zelená úsporám.

Dosud relativně nízké a „umělé“ ceny energií motivují namísto k úsporám k plýtvání.

Chybí architekti i další odborníci, kteří umí kvalifikovaně stavebníka přesvědčit, ať investuje z počátku nepatrně více z vlastní kapsy. Určitě nebude litovat – díky provozním úsporám a zejména kvalitě bydlení. Podle mých odhadů se problematice nízkoenergetických domů věnuje v České republice profesionálně cca necelá stovka architektů a projektových kanceláří. Problematiku pasivních domů zvládají aktuálně pouze asi tři desítky architektů. A bohužel vzhledem k náročnosti zadání, nezbytnému penzu vědomostí, praktických zkušeností, množství rizik a velké míře zodpovědnosti nehrozí, že by se tyto počty v historicky krátké době změnily. Pro srovnání v Komořearchitektů je registrováno asi 3500 členů, v Inženýrské komoře celkem cca 21 tis. členů, z toho se pouze jedna třetina věnuje projektování staveb.

Malá informovanost mezi stavebníky o skutečných vlastnostech PD, naopak šíření neověřených zpráv, mýtů a pověstí, typu – „v PD je v létě zima…“, „PD jsou cenově nepřijatelné…“, nebo „Když jsou PD vzduchotěsné, tak v nich nelze nebo se nesmí větrat okny…“

Málo příkladů hotových staveb, které by bylo možno navštívit, mluvit s uživateli a přesvědčit se na vlastní oči, jak to funguje. V Evropě jsou běžně organizovány „Dny pasivních domů“, jsou zde možnosti „bydlení na zkoušku“. Nejlepší reklamou pro pasivní domy je zkušenost již bydlících uživatelů.

Chybějící instituce zajišťující výchovu i rekvalifikaci odborníků v oblasti návrhu i realizace PD. Uceleně to dosud nepřednáší žádná vysoká škola v ČR. Naopak na fakultách architektury technických univerzit jsou hodiny technických předmětů dále redukovány. (První vlaštovkou a chvályhodnou čestnou výjimkou je pouze fakulta architektury VUT Brno.)

Nedůvěra architektů i stavebních firem vůči novým technologiím, chybějící poradenská střediska a registr ověřených projektantů, realizátorů i dodavatelů komponentů pro PD. Dále chybí katalogy doporučených a ověřených konstrukčních detailů (výjimkou jsou pouze stránky Centra pasivního domu).

Většina stávajících firemních „produktových“ katalogů je zaměřena pouze na aplikaci konkrétního výrobku a nezohledňuje již komplexní správnost řešení detailu z hlediska běžného stavitelství a požadavků stavební fyziky. Jednoduše řešeno, přestože jsou tyto katalogy označeny jako doporučené detaily pro pasivní domy, zahrnují bohužel celou řadu hrubých chyb. Nikoliv náhodou jsou vždy opatřeny alibistickou poznámkou, vylučující zodpovědnost autorů a vydavatele za škody způsobené jejich užitím.

V neposlední řadě si stavební firmy k pokrytí „rizika z neznalosti“ účtují při cenových nabídkách přirážku, která činí stavbu pro klienta cenově mnohdy neprůchodnou. Je však objektivním faktem, že PD jsou podstatně náročnější na organizaci práce na stavbě a rovněž koordinaci činností, zejména řemesel.

Pracovníci stavebních úřadů často nemají potřebné informace a znalosti o problematice nízkoenergetického stavění. Problémy vznikají zejména při povolování systému řízeného větrání s rekuperací tepla kombinovaném s teplovzdušným vytápěním. Setkali jsme se i s odmítavým přístupem pracovníků hygienické služby zejména k systému nuceného větrání. Úřady obecně přijímají takové projekty při stavebním řízení s nedůvěrou – řízení sezbytečně prodlužuje, což způsobuje stavebníkům ekonomické ztráty. Jednou z možných cest se ukazuje využití služeb autorizovaného inspektora.

Ing. arch. Josef Smola

Více čtěte v publikaci Stavba a užívání nízkoenergetických a pasivních domů z nakladatelství Gra­da


publikováno: 6. 8. 2011
Štítky: bydlení, nízkoenergetické bydlení, nová výstavba, rodinné domy, úspory energií


Design by Lukáš Svoboda, Code by Karel Koliš
© Energeticky úsporné bydlení 2009+